Úřad prezidenta byl pro mne vždy symbolizován fanfárami z Libuše. Noblesa těch skutečných prezidentů Masaryka, Beneše jako by byla ztracena v minulosti, ale i ti samozvaní se snažili uchvátit trochu té noblesy, takže i oni byli doprovázeni oněmi fanfárami. Zvolení prezidenta Havla v prosinci 1989 znamenal návrat k té zdánlivě ztracené opravdovosti. Stále mi připadá téměř neuvěřitelné, že v zimě roku 2003 jsem seděl na Pražském hradě, sídle českých knížat, králů, prezidentů Masaryka, Beneše, Havla. Znějí fanfáry z Libuše a přichází Václav Klaus, kterého jsem zvolil prezidentem.

Měl jsem tu čest tato slova napsat před pěti lety do publikace, vydané u příležitosti prvního zvolení Václava Klause prezidentem. V průběhu těch pěti let jsem si občas položil otázku, budu-li mít ještě někdy příležitost prožít spolu se svými přáteli pocit tak významného politického úspěchu a vítězství.

Přesně před týdnem jsem svou poznámku k první prezidentské volbě zakončil přáním zvolit Václava Klause podruhé prezidentem. Dnes mohu s uspokojením konstatovat, že se toto přání Občanské demokratické straně a jejím spojencům podařilo naplnit.

Stejně jako v roce 2003 se podařilo cílevědomou prací, jednotou a vírou v úspěch, tohoto dosáhnout. Bez jakékoli pochybnosti se ukázalo, že Občanská demokratická strana je schopna dlouhodobě a opakovaně vítězit. Máme-li před sebou jasně pojmenovaný cíl, tak přes nepříznivé výchozí podmínky, médiím navzdory jsme schopni udržet jednotu a pracovní výkonnost až do cíle. ODS je stranou individualit, nikoli stranou stádní, přesto jsme prokázali větší jednotu než strany, které mají hesla o masovosti a kolektivu jako samozřejmost.

Jsem přesvědčen, že tento pátek složila politická reprezentace České republiky reparát. Průběh volby prezidenta byl po první trapné zkušenosti skutečně důstojným aktem, bez obstrukcí a urážek. ODS ustoupila ze svého požadavku na tajnou volbu. Ne proto, že bychom snad během týdne změnili názor. Nadále považujeme volbu tajnou za volbu nejdemokratičtější, ale bylo to naše gesto směrem k levici, které mělo demonstrovat, že jsme připraveni udělat maximum, aby se neopakovala situace z minulého týdne. Ve veřejné volbě pak náš kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů všech volitelů. To samozřejmě nebylo možné bez podpory ostatních stran a nezávislých. Každý hlas má stejnou váhu, ale přesto je třeba zmínit především ty, které jejich stranické sekretariáty zavazovali k poslušnosti a vlastně nutily k porušení slibu poslance. Brutální nátlak, vyhrožování násilím měli naprosto opačný účinek. Těch několik statečných dalo i ve veřejné volbě hlas Václavu Klausovi, kterého podle svého vědomí a svědomí považovali za kandidáta lepšího. Dnes jsou tito politici osočování z přeběhlictví a politické korupce. Naopak, jejich postoj je obžalobou vedení ČSSD, které se snaží ze všech sil vyprázdnit slovo demokracie ze svého názvu. Jsem pravicový politik a konzervativec, přesto jsem přesvědčen o tom, že levicová politika patří na demokratickou politickou scénu stejně samozřejmě jako ta naše. Tito politici, kteří prokázali osobní statečnost udělali pro politiku sociální demokracie mnohem více, než jejich totalitní vůdci. Osobně si přeji, aby naši budoucí političtí soupeři byli tvořeni přesné takovými lidmi. Politický střet se pak bude odehrávat na věcných tématech a za všech okolností podle pravidel. Nově zvolený prezident projevil přání spolupráce politických stran. A právě ve zvolení Václava Klause vidím cestu a naději ke splnění tohoto přání.